Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více než 20 let starší, než Československý vlčák. První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Za vznikem tohoto plemene stál velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11.1884 - 13.1.1969). Objel mnoho cizích zemí jako lodní kuchař, hluchota udělala přítrž jeho tuláckému životu. V Dordrechtu se živil jako obchodník, ale více se věnoval různým zvířatům, která choval ve svém domě. Nejraději měl psy. Byl přesvědčen, že domácí pes v průběhu domestikace zdegeneroval a chtěl vyšlechtit "přírodního" psa. Zkřížil psa německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild), jehož předci sloužili v první světové válce, s vlčicí Fleur, kterou koupil v ZOO Blijdorp v Rotterdamu. Fleuřina "rodina" evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména. První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil ve druhé polovině 30. let. Mnoho štěňat mu uhynulo na psinku, protože Saarloos chtěl chovat naprosto zdravé psy "bez civilizačních chorob" a bránil se očkování svých psů. Jeho víra, že infekční choroby, které se ve velké míře u psů objevují, nemohou napadnout vlčáky, začala být nahlodávána, když jeho první vlčice Fleur zemřela na virové onemocnění. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával Saarloos opět "Fleur" a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 - 6 vlčicích. Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byl charakter a zdraví psů. I přesto byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé přátele úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, kteří se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem. Jako poradce v chovu "evropského vlčáka" mu stál po boku genetik Dr.L. Hagedoorn. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a záchranářské vodní psy, avšak bez větších úspěchů. Když jeho žena, která ho ve všech pokusech podporovala, oslepla, Saarloos vychoval jednoho svého psa jako slepeckého. Zřejmě se pes dobře hodil pro daný účel a to mu dalo naději, že se plemeno na tuto činnost hodí. Zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů. Někteří byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Ale časem se ukázalo, že psi pro své opatrné a plaché chování nejsou pro roli slepeckých psů vůbec vhodní. Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem "van de Kilstroom" s velkými problémy vedla tehdy jeho teprve 17ti letá dcera Marijke se svojí matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času.... Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy (1975) a na počest svého tvůrce byli "evropští vlčáci" přejmenováni na Saarloosovi vlčáky.